Krmiva, granule, hnojiva, krmení - krmivo pro psy, kočky, koně, prasata, drůběž...Krmiva, granule, hnojiva, krmení - krmivo pro psy, kočky, koně, prasata, drůběž...

LOVECKÁ VÝZBROJ KOČKY

Lovecká výzbroj kočky

 

Všichni vědí, že psi mají svůj osobitý pach. Jim to samozřejmě vůbec nevadí, zato kočka si v žádném případě nemohla dovolit opatřit si osobní pach. Nespočet věků se plížila ke kořisti a dlouhou dobu trpělivě číhala na vhodný okamžik, aby zaútočila. Nemořila vyhlédnutou kořist dlouhou štvanicí jako pes. Osobní pach by ji mohl prozradit, proto kočka nemá na těle tukové a potní žlázy.

Ale někdy se přece zpotí, ovšem potí se elegantně. Psi v horku vyplazují jazyk, a ten se jim plandá jako cár hadru. Pro kočku je takový způsob regulování teploty nepřístojný. Jí se potí nohy, přesněji neosrstěné konečky tlapek. Kočka, která číhá v úkrytu, však tiskne tlapky k zemi, proto oběť její pach necítí.

Ze všech domácích zvířat se kočka těší největší samostatnosti. Její příchylnost k domu je často větší než láska k pánovi. Kočka je usedlé zvíře, a je to samotář. Odnepaměti lovila sama na určitém vyhlédnutém území jako na vlastním panství.Proto se cítí rovnoprávnou i první paní v bytě.

Stačí, aby pes třeba i té neušlechtilejší krve jen ne okamžik zahlédl vábnou kostičku, a už mu kapou sliny. Kočky neslintají. Tomu je také naučila příroda. Zbytečně by plýtvaly slinami, když jsou na číhané. Ovšem když už mají kořist v drápech a ochutnaly ji, začnou jim najednou téct sliny.

Pružná páteř, silné zadní nohy opatřené ostrými drápy – to je zdánlivě vše, co kočka potřebuje k dokonalému poslednímu skoku, aby jí kořist neunikla. Ale přece jen má ještě něco – kormidlo – hebký a zároveň dostatečně tvrdý ocas. K lovecké výzbroji kočky patří ještě další zbraně: skvělý sluch a vynikající noční vidění. Vždyť je to noční lovec. Předpokládá se, že nevelký záhyb na kraji kočičího ucha, tvořící podlouhlý žlábek, má funkci rezonátoru. Čich kočky není valný, není dokonce o moc lepší než náš. Tato šelma přece kořist nestopuje podle pachu, ale číhá na ni v záloze. Kočky také, ovšem až na geparda, nejsou žádní výteční běžci.

V noci mají malé druhy koček zřítelnice silně rozšířené, ve dne se jim zúží na uzounké štěrbinky. Rozšíření a zúžení zřítelnic probíhá v závislosti na intenzitě světla. V Číně kdysi kočičí oči za jasného počasí nahrazovaly hodiny.

Za příznivých podmínek je zelené kočičí oko v noci vidět až z osmdesáti metrů. Svítící oči, to však není výlučně kočičí privigelium. Psi, koně, králíci a ovce také mají oči jako reflektory. Ovšemže v koni nebo v kočce není uložena elektrická baterie, ale v jejich očích je takzvané ,,zrcátko“, které odráží světlo tak,že svazek paprsků se vrací stejnou cestou, po níž vnikl do oka.

Při lovu pomáhají kočce i měkké polštářky na tlapkách a vousy. Stačí, abychom ustřihli kočce vousy, a citlivost jejího hmatu se silně sníží. Zvíře pak bude navzdory dobrému zraku v temné místnosti vrávorat. Neobyčejný hmatový cit má kočka ukrytý také v srsti, jejíž fyzikální vlastnosti způsobují, že při pohlazení vyskakují z chlupů drobounké jiskřičky.

Kočka má ještě jednu vlastnost, která jí nejednou pomohla při lovu – dopadá vždycky na všechny čtyři tlapky.

A ještě jeden zajímavý moment ze života kočky. Všichni vědí, že i kočky s nejhustší kožešinou milují teplo. Když se celé hodiny vyhřívají na výsluní nebo na tělese ústředního topení, vzpomínají přitom možná na svou vlast – na Afriku, na núbijské pouště. Podle jiné verze nemají kočky původně domov jenom v Africe, ale také v Asii.

 

Zdroj: Albatros