Krmiva, granule, hnojiva, krmení - krmivo pro psy, kočky, koně, prasata, drůběž...Krmiva, granule, hnojiva, krmení - krmivo pro psy, kočky, koně, prasata, drůběž...

JAK VÝVOJ NAUČIL KONĚ CHODIT PO ŠPIČKÁCH

Jak vývoj naučil koně chodit po špičkách

 

Tančí-li baletky na špičkách palců, mívají nohy rozedřené do krve. A kůň chodí po špičkách celý život, přesněji řečeno, po špičce jediného prstu. Má totiž na každé noze pouze jeden prst.

Kdysi bývala žákům jezdeckých škol kladena záludná otázka:,,Co uděláte, když si kůň zlomí klíční kost?“ Hloupí žáci si nad tou otázkou lámali hlavy, zatímco důvtipní odpovídali:,,Nic, protože koně nemají klíční kosti.“ Kůň nemůže roztáhnout přední končetiny do stran. Proto se cirkusový koně místo úklony loučí s publikem tak, že se stavějí na zadní a  se zdviženýma předníma nohama ,,zdraví.“

Jak přišli koně k tak zajímavě stavěným končetinám? Nepřišli k nim, ale doběhli.Stalo se to tak. V pradávné minulosti, před padesáti milióny let, měli nejstarší předci koní – eohippové – větší počet prstů. Tato drobná nenápadná stvoření byla veliká jako liška. V hustých bažinách tropických pralesů, ve kterých tehdy žili, byli eohippové naprosto spokojeni. Pastvy bylo dostatek, v hustých porostech se měli  kde schovat před šelmami. Eohippové jen vzkvétali a postupně se z nich vyvinulo množství všelijakých ,,hippů“ , kteří byli již většího vzrůstu a silnější postavy. Všichni měli větší počet prstů než dnešní koně.Ale pak se na zeměkouli ochladilo a podnebí bylo sušší. Vlhké tropické pralesy ustoupily stepím a předci koní se museli naučit mnohem rychleji prchat před šelmami, aby nebyli sežráni. Vždyť ve stepi se už neměli kde schovat.

Vzpomeňte, že my se při chůzi opíráme o celé chodidlo, ale když utíkáme, našlapujeme jenom na prsty. To zmenšuje tření. Koním začaly nadbytečné prsty a klouby překážet při zběsilém úprku, jímž jedině si mohli zachránit život před tesáky šelem. Avšak příroda, jak známo, zpravidla netrpí zbytečnosti. Pradědeček dnešních rychlých koní – Hipparion – se dotýkal země již jen prostředním prstem a ostatní dva se země nedotýkaly, ačkoli je bylo zřetelně vidět. Dnešním koním zůstaly na památku předků již jen miniaturní postranní prsty, takzvané bodcovité kůstky.

 Když kůň nepřenáší celou váhu těla na patu, nýbrž jen na jediný prst, musí našlapovat s pětinásobnou silou. A proto mu příroda pořídila masivní nehet – kopyto. Pevnost kopyta však byla vypočtena na měkký travnatý porost, nikoli na asfalt nebo na kamennou dlažbu. Tady se ,,střevíc“ z rohoviny rychle sešlape a opotřebuje. Proto je kůň bez podkov jako voják bez bot.

Zdroj: Albatros